Slider

Moje setkání s Osmany Laffitou

Moje setkání s Osmany Laffitou

Byla srpnová středa, děsné dusno. Zahrada plná ostružin.
A tak jsem vyrazila s miskou a pilně trhala. Kdo to absolvoval, ví o čem mluvím. Černá šťáva mi tekla mezi prsty, cákala na nohy a jak jsem později zjistila i na obličej. Schytala jsem i pár pořádných kousanců od komárů, kterým nevadí snad žádné počasí.
Pak už následoval obvyklý postup vaření a cezení. Výsledkem bylo 10 sklenic nádherné bio marmošky.
No, a pak jsem si najednou vzpomněla, že pípla esemeska z Promodu. Přišly mi objednané džíny.
Natáhla sem na sebe rychle staré riflové kraťasy, tílko ( bez podprsenky) bylo přeci táák strašné dusno a vyrazila jsem.
Obchoďák byl auty narvaný k prasknutí, stěží jsem zaparkovala. A tak jsem se řítila z parkoviště dovnitř, už abych to měla v tom vedru za sebou. A jak tak letím, najednou mi přijde, že vidím někoho známého. Dobře známého. To asi není on, říkala sem si, neboť bez brýlí na dálku jsem slepá jak malá myš. Ale byl. Seděl si v našem malém obchoďáčku a klidně si telefonoval. A vypadal úplně stejně, tak jak ho znám z televize. Osmany Laffita.
A teď se to ve mně začlo prát.
Zastavit se? Možná by se dal do řeči, možná by byla i nějaká fotečka…No jo, ale známý návrhář, je vystajlovaný a já mám na sobě vorvané kraťasy a sem bez podprsenky – a gravitace je fakt mrcha…navíc mi vlasy prošly několikrát ostružinovým křovím tam a zpět. A jak jsem zjistila později v kabince Promodu, na obličeji jsem měla nepřehlédnutelnou šmouhu od ostružin.
Vyhrála varianta Nezastavit. Aspoň ne teď. Načrtla sem si krizový plán. Doběhnout se do kabinky trochu upravit, natáhnout džínovou bundu na svoje přednosti bez podprdy (v tom dusnu) a pak se vrátit.
No, jenže už tam nebyl. Fakt smůla. Kdy se mi zase podaří v tomhle našem velkém „zapadáčkově“ potkat někoho tak známého. Teda z oblasti módy.
A z toho plyne pro mě velké ponaučení. Už nikdy nepoletím jen tak, na otočku, mezi lidi a natáhnu si na sebe to první, co mi přijde pod ruku. Nakonec by to ve finále mohly být tepláky, zástěra a na hlavě natáčky, že.
V Promodu jsem moc úspěšná nebyla. Džíny, které se zdály super, sice super byly – nádherná barva, originální zakončení nohavic. Ale nějak jsem si nevšimla na cedulce označení „vysoký pas“. Já ten pas měla až skoro ke krku. Slečna prodavačka mě přesvědčovala, že se tak krásně stáhne břicho… Jo, ale jen do chvíle, než sem si v těch úžasných džínách sedla. Pak všechna ta kalhotová hmota, co byla nad pasem, vytvořila obrovskou harmoniku a vypadalo to, jako když mě omotala divadelní opona. Kupovat si džíny jen na stání, je ale dost nepraktické 🙂 Protože se v těch sepranej kraťasech asi fotit nebudu, tak Vám představuju svoji ostružinovou mňamku.

Mějte krásný zbytek léta. Dáša

Follow:
Sdílet:

Instagram